Le Petit prince

Antoine de Saint-Exupéry


Informations sur le corpus :
Td Phonetique
Andrea Taillefer Kuncova et Aude Maisondieu
2001

Informations sur la dernière modification :
LY
Gérard
magicg1@hotmail.com
2002

Zil jsem sam a nemel jsem nikoho, s kym jsem si mohl opravdu popovidat.

Az se mi jednou pred sesti lety v pousti na Sahare porouchal motor.

Neco se v nem rozbilo.

Nemel jsem s sebou mechanika ani spolucestujici, takze jsem se musel do te slozite opravy pustit sam.

Byla to otazka zivota nebo smrti.

Pitnou vodu jsem mel sotva na tyden.

Prvni vecer jsem usnul v pisku, snad tisic mil od obydlenych oblasti.

Pripadal jsem si jako trosecnik na voru uprostred oceanu.

Jistojiste si dokazete predstavit, jak jsem byl prekvapen, kdyz me casne zrana probudil zvlastni hlasek:

-S'il vous plaît... dessine-moi un mouton! -"Prosim... nakresli mi beranka..."

-Hein! -"Coze?"

-Dessine-moi un mouton... "Nakresli mi beranka..."

Vyskocil jsem, jako by do mne uhodil hrom.

Protrel jsem si oci a pozorne jsem se podival na podivneho clovicka, ktery si me vazne prohlizel.

Toto je nejspis jeho nejlepsi portret, jaky se mi podarilo pozdeji nakreslit.

Kresba neni ovsem ani zdaleka tak puvabna jako model, ale za to nemohu.

Dospeli me jednou provzdy odradili od malirske kariery, kdyz mi bylo sest let, takze jsem se nenaucil kreslit nic jineho nez zavrene a otevrene hroznyse.

Udivene jsem hledel na to zjeveni.

Vzdyt jsem byl na tisic mil od jakehokoliv obydleneho kraje.

A muj clovicek nevypadal, ze zabloudil, ani ze je k smrti unaveny nebo hladovy, polomrtvy zizni nebo vystraseny..

Ani trochu nevypadal jako dite ztracene v pousti, na tisic mil od jake- koliv obydlene oblasti.

Kdyz jsem se konecne zmohl na slovo, rekl jsem mu:

"Copak tu delas?"

A on mimoradne vazne tichounce opakoval:

"Prosim... nakresli mi beranka..."

Pokud je pred nami nejaka zvlast velka zahada, neodva zujeme se neuposlechnout.

Prestoze se mi to zdalo zde, tisice mil od obydlenych mist, a navic v nebezpeci smrti, ponekud nesmyslne, vytahl jsem z kapsy list papiru a plnici pero.

Vtom jsem si ale uvedomil, ze jsem studoval predevsim zemepis, dejepis, matematiku a mluvnici, a rekl jsem tomu clovickovi (asi trochu mrzute), ze kreslit neumim.

Odpovedel mi:

"To nevadi. Nakresli mi beranka."

Nikdy predtim jsem beranka nekreslil.

Proto jsem mu nakreslil jednu ze dvou kreseb, ktere jsem umel.

Obrazek zavreneho hroznyse.

A podivil jsem se, kdyz jsem uslysel, co mi ten clovicek povida:

"Ja nechci slona v hroznysovi.

Hroznys je nebezpecny a slon zabere moc mista.

U mne doma je vsechno malinkate.

Potrebuji beranka.

Nakresli mi beranka.

Tak jsem tedy kreslil.

Pozorne si jej prohledl a rekl:

Kdepak! Ten je nemocny.

Zkus jineho.

Tak jsem nakreslil tento obrazek:

Muj maly pritel se chapave usmal:

"Ale to... to prece neni beranek, to je beran."

"Ma rohy..."

Kresbu jsem tedy znovu predelal.

On ji ovsem znovu odmitl jako ty predchazejici:

"Tenhle je moc stary."

"Ja chci takoveho, ktery bude dlouho zit."

Uz jsem ztratil trpelivost, protoze jsem spechal, abych se co nejdriv pustil do rozebirani motoru, nacaral jsem tuhle kresbu:

A oznamil jsem mu:

"To je bedynka."

"A tvuj beranek je uvnitr."

Prekvapilo me, ze se oblicej meho maleho soudce rozjasnil.

"Presne tak jsem to chtel."

"Myslis, ze ten beranek spotrebuje hodne travy?"

"Proc?"

"Protoze u mne doma je vsechno malinkate..."

"Urcite to staci."

"Dal jsem ti jen maleho beranka."

Sklonil se nad kresbu.

"No, on neni zas moc maly..."

"Je, podivej, on usnul..."

Tak jsem se seznamil s malym princem.